Nedávno jsem koukla na jedno video o vnitřní komunikaci mezi DID osobnostmi (..jiné, než video níže) a zjistila jsem, že když to přestanu blokovat, tak mi to při pocitu bezpečí normálně dobře funguje* (sama jsem to non-stop blokovala asi proto, že jsem měla dojem, že nesmím vidět vnitřní svět = proto jsem tam nikdy neměla z front přístup). Jenom občas ve snech jsem něco viděla a/nebo komunikovala s jinými osobnostmi.
* Mezi lidmi nebo ve stresu atd. se mi ta komunikace blokuje samo, i když to já neblokuji a chtěla bych vědět, co si jiná/é osobnost/i myslí..
Tedy vnitřní svět stále nevidím, ale když přestanu na čas blokovat myšlenkovou komunikaci, tak to je o hodně lepší (velký rozdíl = můžu komunikovat s ostatními osobnostmi, které jsou blízko front, pokud chci). Také se mi v poslední době ve snech ukazovalo každý den trauma a/nebo hodně komunikace od jiných osobností. To trauma se mi ukazovat už naštěstí přestalo; myslela jsem si, že to bylo způsobené těmi přicházejícími energiemi pro vzestup (a nebo to bylo jenom tím, že nově objevená osobnost 11 pobývala blízko front).
Ale mám jeden poměrně čerstvý (trochu překvapivý) zážitek z vnitřního světa. Koukala jsem se v noci na nově vydané video o DID na youtube, a pak se mi najednou chtělo silně spát, tak jsem na chvíli zavřela oči, ale místo abych usnula, tak jsem se objevila (ihned) ve vnitřním světě a tam jsem viděla (byla jsem jen blízko front) jakoby 2D hologramovou obrazovku/plátno (které bylo poloprůhledné a dalo se na to koukat z obou stran). Na té obrazovce hrálo znovu od začátku to samé youtube video a pár osobností (tak kolem 5ti) sedělo v kruhu kolem toho hologramového 2D (ne 3D) plochého obrazu a společně se na to (=co se děje/dělo front) koukaly a povídaly jsme si o tom (přidala jsem se k nim do toho kruhu). Neviděla jsem ty ostatní osobnosti jako těla s jejich vzhledem, ale pouze jako vědomé energie (takže jsem ani nevěděla, která je která..).
Párkrát tam blízko front procházely (rychlým tempem) další osobnosti, které se jen rychle např. koukly, co se zhruba děje, a šly dál (=pryč), když je to nezajímalo.
Objevila jsem tam (=stála mezi "front" a "blízko front") však další (novou) osobnost a to byla osobnost, která se otáčela = vyměňovala front osobnosti. Jakože jakoby zachytila osobnost, která byla aktuálně front a otočila se, takže jí stáhla zpět + současně jak se otáčela, zachytila blízko front nějakou vybranou osobnost (kterou asi vybrala, že má být teď front), a tu tam dopředu posunula. Tomu se asi říká funkce "gatekeeper" (jestli si to s něčím nepletu).
Tato "otáčecí" osobonost měla jako jediná trochu viditelné tělo (a asi se točila s rozpřaženýma rukama = do každé ruky zachytila jednu z osobností a tím otočením je vyměnila) - to otáčení vypadalo asi nějak takto, ale netočila se furt, jen když chtěla vyměnit front osobnost:
* Otáčecí osobnost je takováto asi kvůli tomu, že jsem v dětství byla zvyklá/naučená se takto točit "pro vyvolání štěstí" (což fungovalo, protože se mi při tom většinou změnila osobnost na optimistickou "osobnost duše" = kianu ..tzn. byl to pozitivní trigger).
Jinak kromě té obrazovky vnějšího světa, což osobnosti blízko front sledují jako filmy, tam nic jiného nebylo (jakoby se to vznášelo ve vzduchu). Mezi těmi osobnostmi z "front subsystému" jsem si připadala (s nimi) blízká a v bezpečí. Bylo to lepší než jacíkoli lidé z vnějšího světa, takže DID má alespoň jednu výhodu nejlepších kamarádů. Protože se spolu staráte o přežití a nemůžete od sebe pryč, takže se spoluprácí sblížíte víc než když "jsou jiné možnosti na výběr a každý si pro sebe vybírá to nejlepší". Podle mě je dobře, že lidé mezi sebou mají na výběr (a že nejsou nucení být spolu), ale u vnitřních osobností mi toto nevadí. S cizími lidmi bych to nesnesla, ale když všechny altery jsou součástí jednoho těla, tak to je něco jiného.
Někteří lidé se přespříliš zaměřují na to, že "všichni lidi jsou jedno" (či něco podobného) a je pravda, že by lidé měli více spolupracovat (jako jeden celek) namísto toho, aby spolu soupeřili. Ale lidé mají mít svojí individualitu i svobodu (=nikdy to mezi nimi nemůže být tak blízké jako mezi částmi jednoho člověka..). Altery si mezi sebou mohou i více věřit (byť i blízcí/důvěryhodní lidé mohou mít velkou míru důvěry; tak z principu toho, že má každý člověk svojí individuální životní cestu vs. altery mají životní cestu vždy společnou..to je opět mezi altery bližší..). Ale i altery mezi sebou mohou zažívat nesoulad; to jenom když se zadaří "ideální stav", že spolu začnou hodně dobře vycházet, pak je to super.
Viděla jsem tedy vnitřní svět "front subsystému" / blízko front, kam mohou přijít i osobnosti z druhého subsystému (když chtějí být front nebo se jen kouknout, co se děje); ale nevím, jak to vypadá v tom dalším subsystému (vím, které osobnosti do něj patří i co tam zhruba dělají = trénují se vzájemně => např. se od sebe / mezi sebou něco učí). Jelikož si myslí "jak uvnitř, tak vně", tak druhý subsystém slouží k simulování ovlivňování reality (na základě tohoto principu..to člověk bez DID dělat nemůže). Člověk bez DID něco dělá ve vnějším světě; zatímco jeden alter člověka s DID něco dělá ve vnějším světě + další altery něco dělají v podvědomí, což se (na základě toho principu) může "odrážet" do vnějšího světa (když chtějí). Asi ne vždy člověk chce, aby se mu podvědomí odráželo do vnějšího světa.. (např. když si zpracovává trauma)
Pozn. Když něco (ve svojí paměti / o jiné osobnosti) front osobnost neví, tak se automaticky snaží "prázdné místo" rychle zaplnit = domyslet. Např. kaoni vzbudil 11, a tak jsem se domnívala, že by asi mohl vzbudit i kianu kvůli napínavé světové situaci; ale kiana pak řekla jak to bylo (že se probudila k činnosti kvůli 11, která byla front).
DŮM
V dětství jsem na škole v přírodě v 9. třídě na ZŠ vyryla kružítkem do nového dřevěného stolu dům s čárkami (jedna čárka za každý den = počítání ..jako bylo v knize Robinson Crusoe), ale nebyla jsem u toho téměř přítomná = disociace, kdy jsem pozorovala jinou osobnost, která vyšla front (ihned poté, co ta osobnost skončila a stáhla se zpět do podvědomí, jsem nevěděla, proč jsem to udělala; a pak jsem i zapomněla na to, že jsem ten stůl poškodila já jako celek..tehdy jsem ale o DID nic nevěděla, takže jsem tu událost vnímala spíše zmateně).
15.8.2023 se mi zdál sen o vnitřním světě níže. V tomto "úseku" vnitřního světa žila (o samotě: spolu se dvěma miminy) "ruská osobnost". Nově se vydala prozkoumávat vnitřní svět (spolu s Kalireou, která jí odtamtud vyvedla) a dál nevím (=vnitřní svět běžně nevidím).
Zdál se mi podruhé ten samý sen (poprvé jsem ho zapomněla). Na youtube jsem (v realitě) narazila na video od Oprah, které jsem si dala do playlistu k pozdějšímu shlédnutí. Když jsem šla spát, tak se mi zdál sen o tom, že jsem někde seděla s Oprah (která byla vzhledově "mixlá" s Michelle Obamovou) a jejími dvěma kamarádkami. Ony se bavily o povrchních věcech (kabelky, móda a kraviny) a mě to vůbec nebavilo.
Přemýšlela jsem, proč se se mnou vůbec chtějí bavit (proč mě tam chtějí mít), když si vůbec nerozumíme.
V tu chvíli jsem si uvědomila, že jsou zlé (jsou to upíři) a mě tam mají proto, že mě chtějí zabít a sníst. A to i přesto, že jsem už dospělá (ve snu byla moje dospělá osobnost = v dospělém těle jak nyní vypadám). Považují se za tzv. elity a jí převážně jen děti. Vstala jsem od stolu (seděly jsme u dřevěného stolu a popíjely džus jako v nějaké lepší hospodě/běžné restauraci) a omluvila jsem se, že si jdu odskočit na záchod. Blížila jsem se k záchodu a ta Oprah/Obamova žena za mnou vyběhla kam to jako jdu (bála se, že chci zdrhnout). Po cestě na záchod jsem se přesunula (i s nimi) do babiččina bytu (kam jsme jezdili v dětství). Tak jsem otevřela dveře na záchod a ukazuju na mísu (a u toho říkám, že se mi chce čůrat). Ona řekla no tedy dobře a odešla zpět ke stolu za ostatními. Já jsem otevřenými dveřmi do babiččiny kuchyně zahlédla posledního bývalého, kterého chtěly také zabít, ale v tomto snu jsme se my dva ještě neznali. Řekla jsem mu, že musíme hned zmizet, ať jde se mnou. On mi věřil a utekli jsme dveřmi z bytu po chodbě a schodech pryč z domu. Věděli jsme, že tito zlí lidé nás začali pronásledovat = běží za námi. Utíkali jsme po ulici, ale při první zatáčce se mně známé město změnilo na neznámé místo. Doběhli jsme ke skupině dospělých lidí, kteří chodili do práce a mysleli si, že na světě je vše v pořádku. Zrovna popíjeli na veřejně přístupné terase/zahrádce a povídali si mezi sebou.
Řekla jsem jim (všem těmto lidem), že mezi lidmi existuje i malá část lidí, kteří si o sobě myslí, že jsou něco víc. Tito lidé se rozhodli být zlí - zabíjí a jedí lidi. Tito běžní lidé mi nevěřili (s tím, že i kdyby to byla pravda, tak jich se to netýká = jim, kteří žijí běžný život a chodí z práce do práce nikdo ublížit nechce). Řekla jsem jim, že tyto běžně žijící lidi sice nikdo (když jsou dospělí) nejí, ale že tyto samozvané "elity" se je snaží vyhubit (zabít). V tom se už blížili naši pronásledovatelé. Věděla jsem, že tito lidé jim budou věřit, když ony řeknou, že jsou hodné. A pokud by tito lidé zjistili, že jsou doopravdy zlé, tak pokud ony řekly, že chtějí jenom mě, vydali by mě (obětovali). Tedy jsem se rozhodla utíkat dál sama (bývalý zůstal s těmito lidmi = přidal se k nim).
Běžela jsem dál sama a vzpomněla jsem si, že když jde někdo do vody, se psy ho nemůžou vystopovat (alespoň to tak bylo v pár filmech, které jsem v dětství viděla). Tedy jsem si sundala boty a vstoupila jsem do mělkého potoka, kterým jsem běžela/šla. Pohybovala jsem se co nejrychleji a dělala jsem pak i zatáčky (nešla jsem jen vodou). Byla jsem si jistá, že mě nemůžou najít/vystopovat (že jsem je setřásla). V zatáčkách jsem však zahýbala instinktivně "kam mě to táhlo". Poslední zatáčkou jsem se dostala do slepé ulice. Mí pronásledovatelé nikde na dohled nebyli, takže jsem měla trochu času. V této ulici jsem však už ale jednou ve snu byla..
Musela jsem se rychle rozhodnout, jestli se otočím a půjdu tou ulicí zpět (přičemž bych mohla vběhnout přímo do náruče pronásledovatelům, pokud by šli stále za mnou, jen by měli zpoždění). A nebo se tady někde schovám a budu se modlit, aby mě nenašli. Ani jedna možnost se mi nelíbila. Rozhodla jsem se ukrýt a vešla jsem do jednoho z domů (..do stejného, jako minule..). Toto byla ulice prázdných domů, ve kterých elita dočasně schovávala zajaté/unesené děti. Domy vypadaly hezky jako ty, které jsem viděla v dětství v amerických filmech, ale nikdo v nich nebydlel (jenom jako vypadaly reálně ale sloužily k tomuto účelu: dočasné uskladnění dětí). Děti byly nechány v pokojích domu samotné a nikdo je nehlídal.
Vešla jsem tedy "do svého oblíbeného" domu a v něm byla ve větším plastovém "dětském" domku (velikost asi jako menší stan) 5ti letá blonďatá holčička. Blízko u ní byla větší skříň, do které bych se jako dospělá vešla, takže jsem si vlezla do té skříně. Než jsem do ní vstoupila, tak jsem ještě viděla podobně starého (jako ta holčička) němého podvýživeného kluka, který měl krátké hnědé vlasy. Zavřela jsem se do velké skříně, ve které bylo dost prostoru, a všimla jsem si, že přede mnou spí dvě malé děti - batole a nemluvně. Chtěla jsem je pochovat, ale nevěděla jsem, jestli jsou na dotek zvyklé (jestli by nezačaly brečet = neprozradilo by mě to).. Tak jsem se rozhodla raději jen potichu sedět na místě, abych je nevzbudila.
V tu chvíli mě i v této ulici hledali pronásledovatelé (přivolaly si i posily = muže). Vešli do domu a stáli vedle té skříně, ale naštěstí ji neotevřeli, protože ta 5ti letá holčička začala zpívat (rusky) a něco žvatlat/mluvit v ruštině. Udělala to, aby odvedla jejich pozornost. Oni si řekli, že v tomto domě jsou jen ty unesené děti, a odešli. Byla jsem vděčná, že mi ta holčička pomohla a zachránila mi život. Věděla jsem, že to jsem já (jedna z mých osobností). Už dřív v jiném snu mě kontaktovala 5ti letá ruská holka (která uměla mluvit jenom rusky) a něco mi ruštině říkala (mluvila plynule jako rodilý mluvčí), ale já jsem jí nerozuměla (ani trochu) - i tehdy jsem věděla, že to je moje jiná osobnost. Taky jsem (zase jindy) mohla vnímat 5ti letou osobnost (holku), která mluví i přemýšlí jenom v angličtině, ne úplně jako rodilá mluvčí = jazyk se naučila (tu mám označenou zase jako "anglickou osobnost").
V tomto snu jsem viděla, kde tato moje dětská "ruská osobnost" bydlí/žije. Dostala jsem se totiž do svého vnitřního světa! Na začátku byl sen, ale toto místo je v mém vnitřním světě (je pořád stejné, už jsem tam byla). V tom snu jsem tedy věděla, že tato holčička je moje dětská osobnost, ale ty ostatní děti jsem jako svoje další osobnosti nebrala (nevnímala) - aktualizace: ta dvě mimina, prý podle mínění té ruské osobnosti, jsou také moje vnitřní alter osobnosti. Řekla jsem si tedy, že ty dvě mimina ponesu a kluka chytnu za ruku a odvedu je na policii. Holčičku tam můžu nechat, protože ta není skutečná (tu sice taky vidím, ale je to jen jiná část mě). V tom jsem se probudila.
Ještě než jsem se probudila (dokonce ještě v okamžiku, než jsem se schovala do skříně a než tam přišli ti pronásledovatelé) jsem zažila něco, co se mi do příběhu nepodařilo vtěsnat, takže to píšu do zvláštního odstavce. Rozhodovala jsem se, jestli se schovat do té skříně, a uslyšela jsem (jakoby telepaticky v myšlenkách) "svojí věštkyni které věřím" (=ta 8. věštící osobnost). Řekla mi "toto je místo, kde zemřeš". Proto bylo těžké rozhodnutí, jestli se schovat.. Když tam přišli pronásledovatelé, myslela jsem si tedy, že je po mně.
Byla jsem trošku telepaticky spojená s tou věštící osobností, takže vím, proč to řekla (jak to myslela). Tento sen se mi zdál už podruhé: Předtím mě taky někdo pronásledoval, ale asi to byl v minulém snu někdo jiný = už nevím kdo. V minulém snu jsem doběhla do této slepé ulice a "věděla jsem", že na tomto místě zemřu. Z nutnosti jsem se musela rozhodnout schovat se (do domu a do skříně), protože jsem pronásledovatele v minulém snu zaslechla, že už se ke mně blíží. I v minulém snu byla ruská holčička, která žije v plastovém dětském domečku, a ta odvedla pozornost. I v minulém snu jsem věděla, že to je moje jiná osobnost. Proto byly ty sny skoro stejné, ani v jednom jsem nezemřela, ale v obou jsem si myslela, že "na tomto místě zemřu".
Ve druhém snu jsem tedy měla větší spojení s "věštící" osobností, která mi vysvětlila, jak to myslí - já jako "front" osobnost, když se mi děje nějaký trigger a/nebo mi hrozí reálné nebezpečí, odejdu do vnitřního světa, a jelikož mám v tu chvíli strach, utíkám vždy na toto stejné místo (kde žije ve vnitřním světě ruská osobnost). Proto pokud by se mi někdy něco stalo, tak by tohle místo (v mé psychice = vnitřním světě) bylo to poslední.
Děti v tom domě neodešly/neutekly, i když vchodové dveře nebyly zamčené. Bylo to proto, že neznaly nic jiného než zlé lidi (nevěděly, že "venku" by jim někdo mohl pomoct nebo že existuje policie, na kterou by se mohly obrátit). Jestli v tom domě (kromě té ruské holčičky) byly v obou snech stejné děti, si už přesně nepamatuju (ale myslím si, že asi ano). Ty ostatní děti jsem však vnímala jako snové postavy, zatímco tu holčičku, která vypadala vzhledově stejně jako já v dětství, jsem vnímala jako svojí osobnost. Proč se do mého vnitřního světa "otiskl" pronásledovatel = zlí lidé, také netuším. Možná jsem na tom místě byla víckrát (ve vícero snech..než jen 2x), ale nejsem si jistá, jelikož jsem si na vnitřní svět nikdy "front" nepamatovala ani jsem k němu neměla v představě přístup.
JEZÍRKO
Osobnost č.8 má svůj úsek vnitřního světa (kde žije sama), plně oddělený od zbytku - a to menší jezírko, do kterého teče ze skály vodopád; když se projde tím vodopádem, tak tam je malá jeskyně = uvnitř které se dá pobýt (velikost jako vnitřek malého domečku), akorátže je prázdná.
"Ve vnitřním světě cca v 6ti letech objevila (při vedené meditaci..ať si představuje bezpečné místo kam může jít) svůj ODDĚLENÝ úsek - to byla jediná osobnost, která měla vědomý přístup alespoň do nějaké malé části vnitřního světa (jinak to asi měly všechny osobnosti zakázané), ale nevyužívala toho (raději žila vznášením se blízko front, aby byla oporou/podporou pro front osobnost + tímto způsobem také skoro non-stop sledovala, co se v realitě kolem mě děje, takže byla připravená v případě nutnosti kdykoli ihned vyjít front). Jejím úsekem vnitřního světa je jezírko s vodopádem ze skály (když se projde vodopádem, tak tam je vchod do malé jeskyně v tý skále)."
ASTRÁL
Astrál je něco jako podvědomí reality a vnitřní svět je "soukromá oblast astrálu" (i proto mohou některé osobnosti létat astrálem i v realitě a "věštit"). Samozřejmě schopnost věštění bývá založena na něčem jiném, jen píšu, že tento způsob je jednou z možností.
Kdybych sama nezažila potlačené / naučené myšlení (ve smyslu: způsob vidění světa), tak bych asi ani neuvěřila, že někdo přemýšlí tímto (nevědomým / neprobuzeným / potlačeným) způsobem. Ale sama jsem v průběhu života po delší čas viděla svět tak, jak ho lidi běžně vnímaj. Je to ale hoodně omezené..
(vliv kaoniho)
Nevím, jestli "teď už vím všechno", protože jsem např. v poslední době zjistila, že illumináti/zlí lidé apod. vidí ostatní jako zdroj (energie) + věc (objekt); a tudíž jejich "predátorské vědomí" pouze využívá / vysává. Vím, že se to už tak nějak "běžně vědělo/psalo" na internetu, ale jelikož se ke mně v životě občas přetvařovali (byli hodnější kvůli manipulaci), tak jsem si myslela, že moje zkušenost je > než zkoumání lidí, kteří se s nimi moc blízko nesetkali; a tudíž že DS jsou i z menší části "nezlí" / mají i normálnější část (či jak to nazvat). Díky vzpomenutí si na nějaká traumata jsem ale zjistila, že se vždy jen na chvíli přetvařovali (když se jim to k něčemu hodí - např. abych měla oddělené osobnosti a nevzpomněla si na trauma - jedna osobnost je bude vidět jako "docela hodné/normální" a tím se vytvoří bariéra mezi osobností typu traumaholder a osobností typu host).
Keane mi ve vnitřním světě ukázal, že kaoni vytvořil mříž, která je mezi=odděluje "front subsystém" od "2. subsystému" (co je za tou mříží ve 2. subsystému nevidím = jde za ní vidět jen kousíček = kdo je hodně blízko u ní a tímto žádá o projití = vstup blíže k front). Keane a kaoni se před ní střídají ("hlídku" = vždy, když je jeden z nich front nebo v podvědomí ve 2. subsystému, tak ten druhý stojí "u brány").
Nějaké ženské osobnosti se zdál jednou sen o tom, že byla ve zdroji (=jemnohmotná zlatá energie), ale měla tělo a bavila se tam s nejlepší kamarádkou, která měla také hmotné tělo (takže to byla asi jiná osobnost než 20). Ona tu holku neznala (viděla poprvé), ale byly si vzhledově podobné a dost si rozuměly, takže se v tom snu (během toho snu) staly nejlepšími kamarádkami.
Z té "jiné planety" jsem viděla jen jeden úsek/část a to něco jako školu. Když jsem chodila na VŠ, tak tam byla přednášková místnost - malé pódium obklopené lavicemi/židlemi v řadách směrem nahoru. No a když jsem byla kdysi v Itálii, tak jsem jednou viděla nějakou trochu zchátralou památku takového kolosu, a pak jsem ve filmech občas vídala ty staro-římské arény. Takže ve vnitřním světě na jiné planetě mají ve venkovním otevřeném prostranství (nově vypadající) římskou arénu, jen místo (dolní) "arény" tam je malé ("vysokoškolské") pódium, kam si stoupne ten, kdo má ostatní zrovna co naučit. Díky rozléhající se akustice asi nepotřebuje mikrofon. Kolem pódia jsou místa k sezení kruhově do výšky pro cca 350 lidí.
Neviděla jsem tam žádnou elektroniku ani knihy, ani elektřinu, ani domy, ani dopravní prostředky atd. Je ale možné, že jsem viděla jen jeden malý úsek (=nevím, co je někde dál / jak to vypadá o kousek vedle na této "jiné planetě").
(VESMÍRNÁ) KNIHOVNA
Viz tento článek o introjectu (mladého) mengeleho (3. odstavec). Bylo to něco ve stylu "akášické" knihovny (=jak bych si jí asi tak představovala) vznášející se volně ve vesmíru/prázdnotě.
Ve vnitřním světě mám repliku svého pokoje (který vypadá ale trošku jinak i některý nábytek v něm byl jiný + jinak poskládaný) a i kopii pracovní místnosti (která vypadá asi +- stejně).
(ZAMČENÝ) SKLEP
Viz tento článek o 23. osobnosti.
Sklep je větší (než je u malých sklepů obvyklé) = asi velikosti menšího obýváku a je vybaven podobně, jako jedna z místností u toho bývalého kluka doma.
DUMBS
Viz tento článek o introjectu (mladého) mengeleho (3. odstavec). Jeden z tunelů nebyl hluboko pod zemí (ale nevím, kde to bylo) a ten druhý sen se mi zdál o základně (s tunely), která se nacházela na dně moře.
KDYBYCH SI MOHLA VYBRAT
Kdybych si mohla vybrat, tak bych vytvořila život v pralese (i "běžném" lese) - všichni by chodili bosí a žili by v průhledných domech (tzn. stěny domu by byly průhledné=z magie, a jenom když by chtěl mít někdo soukromí, tak by se změnily na stěny z tekoucí vody..aby nebylo vidět dovnitř). Stejně by ale osobnosti žily od sebe tak daleko, aby "si nekoukaly do oken". Každý by mohl mít libovolné/ho mazlíčky/mazlíčka (=zvíře). Všichni by se mohli (dle svého přání) přeměňovat na elfy a sem tam by někdo mohl žít i u moře. Existovala by magie, takže by se mohli učit kouzlit. Nikdo by ale nic nemusel ani nikam nespěchal..