Hraju abych žil

Kniha se jmenuje: Hraju, abych žil
Autor: Dmitrij Rus

Tato kniha je spíš oddechové čtení (ale čte se pomalu..skládá se ze šesti dílů + některé pasáže se mnou nesouzní), přičemž se v ní sem tam objevují věci k zamyšlení, jako např. toto:

UKÁZKA Z KNIHY

Dimka byl vyzáblý, asi osmiletý chlapec s jemnými prsty pianisty. Tvářil se velmi vážně, se zavřenýma očima se pohupoval v lehkém transu, cosi neslyšně šeptal a omotával rukojeť cvičného meče tenkým stříbrným drátkem – kde ho vůbec vzal? Záštita meče už byla vyzdobena nevzhlednými kamínky zasazenými do dřevěné smůly.
Stočil jsem zrak k charakteristikám předmětu – fíha!

– Pravděpodobnost ochromujícího úderu +90 %.
– Aura Strachu: Obratnost cíle se snižuje o třetinu.
– Doživotní debuf Invalida: Každý zasazený úder s sebou nese nenulovou pravděpodobnost snížení Obratnosti nepřítele o jeden bod.
– Debuf Zadnice osudu: Štěstěna se obrátila k vašemu nepříteli zády, pravděpodobnost narušení jeho koncentrace a neúspěchu jeho kombo úderu se zdvojnásobuje.

Klučina tuhle jinak naprosto tuctovou zbraň hodně slušně vytunil! Je to až k vzteku vidět vlastnosti naprosto jedinečného artefaktu u blbého tréninkového meče z měkkého plechu. Zvlášť hrozivým dojmem působil ten doživotní debuff. Nejsem samozřejmě žádná chodící herní encyklopedie, ale o podobných věcech jsem ještě neslyšel – když tedy nepočítám pohádky typu jedna paní povídala.

Zaposlouchal jsem se do chlapcova tichoučkého šepotu.
„Pletu, motám, vážu, teď vám všem ukážu… Narodil ses jako paličák, chcípneš jako mrzák! Ještě se uvidí, kdo z nás dvou je křivoruká opice…“
Koutkem úst jsem se bezděčně ušklíbl. Hotový Zorro mstitel! Kdosi evidentně udělal osudovou chybu a urazil zneuznaného génia. Musím toho kluka vrátit na správnou cestu a zaměstnat ho něčím smysluplným, než se dostane na příliš šikmou plochu.

Opatrně jsem položil ruku na kostnaté dětské rameno a řekl:
„Nestojí to za to…“
Dimka vyskočil a trhl sebou, aby se mi vysmekl a vzal roha, já jsem ho však udržel.
„Počkej. Ten meč, co jsi vyrobil, je parádní, jsi pašák. Ale je moc nebezpečnej. Nějaká hloupá nadávka nebo pohlavek přece ještě není na doživotní trest. I když někdy se i tohle dá řešit mečem, ale rozhodně ne na úrovni malicherných dětských konfliktů."
Chlapec na mě upřel pozorný a trochu ironický pohled.
„Zkrátka, Dimo, ten meč pro jistotu odevzdáš Durinovi, aby ho uložil do zbrojnice. Abych řekl pravdu, moc se mi nelíbí, na bitevním poli nemá taková věc co dělat, hodila by se spíš někam do mučírny, k nulování vlastností hráčů. A co se týče tebe, myslím, že jsi moc šikovnej kluk a že bys mohl dostat nějakou opravdovou práci.“

Zájem v očích mladého craftera znatelně zesílil.
„Dostaneš přístup do skladů k zásobám craftových ingrediencí a budeš společně s tímto Bělorusem pracovat na klanové zakázce – budeš stavět bojové golemy!“
Chlapcovy nosní dírky se vzrušením rozšířily, ale jeho novému kolegovi se to nelíbilo (že už nebude pracovat sám).
Náhle jsem se zarazil – co to tu vyvádím? Jsem to ale kus vola, vždyť Dimka je naprostý unikát, pracuje čistě instinktivně a jen na základě vlastních přání. Zaškolený crafter ale ten jeho jedinečný talent okamžitě vykastruje tím, že mu bude vysvětlovat, co se může a co se nesmí, a nacpe všechny jeho výjimečné dovednosti do klasických herních škatulek.
„Zpět! Žádní golemové!“

Svraštil jsem obočí a pokračoval v analýze situace. Teď tenhle malý tvůrce pouze za pomoci své vůle a silou své nevědomosti vytváří unikátní mistrovská díla. Světovému řádu nezbývá nic jiného než vztekle cenit zuby a hrát s klukem žravou dámu – navádět ho na cestu minimálního odporu tím, že mu napovídá, jaké suroviny se hodí na to a to, a intuitivně ho vést k místu síly, kde bude výsledný artefakt co nejméně v rozporu s logikou světa..

DODATEK

V této knize jsem si také všimla toho, že hlavní hrdina hraje za zlo, přičemž jednotlivé "světlé/tmavé" barvy týmů jsou jen barvy (tzn. žije úplně stejný život a pomáhá ostatním = koná dobro, jako ti co hrají za dobro). Jenom barva týmů se liší, ale v této knize není zlo zlé (že by chtělo ubližovat) - nýbrž je to jen "název" týmu, který bojuje proti ostatním týmům. Jak hráči hrající za dobro (= za "bílou barvu"), tak hráči hrající za zlo (= tým "černé barvy"), bojují proti opravdovému zlu; které v této knize představuje "čínský klan" (už nevím, za jakou barvu hraje nebo jestli je to národnost = je to smíšené tak, že někteří jednotliví číňani hrají za bílou a jiní za černou barvu). Číňané v knize zotročují a znásilňují ostatní hráče (jak ty, kteří hrají za dobro, tak ty, kteří hrají za zlo), takže i hlavní hrdina, hrající původně za zlo, proti nim = tomuto skutečnému zlu (=mučení, znásilnění a otroctví) bojuje. Zlo je dle knihy to, co porušuje lidská práva; nikoli služba "černému" nebo "světlému" božstvu (protože temný bůh v knize nedělá nic zlého).

Samozřejmě netvrdím, že to takto funguje i ve skutečném světě (je to jenom kniha..) = může to takto být (někdy; někde) a nemusí (někdy jindy; někde jinde). Ale jednou jsem psala o tom, že existuje černá barva, která není nic jiného než jednou z barev.. A to jsem myslela tak, že když je noc a v pokoji máte zhasnuto, tak vidíte všude "černou barvu" / temno. Když rozsvítíte, tak uvidíte různé barvy předmětů a tma zmizí (= temná "barva stínu" je opravdu nedostatek světla). Ale když máte v pokoji u počítačového stolu černou počítačovou / kancelářskou židli, tak rozsvítíte, a i při světle vidíte barvu židle černou.. Z toho vyplývá, že "temná barva" se dělí na 1.) nedostatek světla a 2.) tmavá barva sama o sobě, která je nezávislá na množství světla (vidíte jí pořád stejně tmavou, ať už je kolem světla hodně a nebo málo). Jestli "všechno, co má světlou barvu, energii vyzařuje, zatímco předměty tmavých barev energii přijímají" a nebo "vše v tomto vesmíru září (bez ohledu na vnější barvy)" nevím (ale přikláním se spíš k tomu druhému: protože když se někdo opaluje, tak pak večer z něj podle mě vyzařuje více energie než kdyby byl přes den v místnosti, ale kůži má po opálení se trochu "tmavší barvy"). Nemyslím si, že by tma v pokoji (=nedostatek světla) byla zlá nebo že by byl nábytek černé barvy zlý (jen je na něm hodně vidět prach..). Ale nemám nic proti tomu, když někdo oslavuje / uctívá světlo (to je hezké). Já beru zlo jako porušování lidských práv a ubližování (podobně jako v knize), ale sama bych si "hrát za zlo" nezvolila (proč si to hlavní hrdina knihy vybral, když není zlý? nechápu*). A osobně tmavé barvy ráda nemám, jenom se nebojím tmy (ta může být hezky uklidňující, když chce člověk spát / odpočívat).
* Pokud by totiž bylo několik týmů, kteří proti sobě v nějaké hře/soutěži bojují (a bylo by to dobrovolné jen pro zábavu = nikomu by se při tom nic zlého nestalo), tak by týmy mohly být různých barev, ale žádné by se nejmenovaly "zlo" vs. "dobro". Byla by prostě jen žlutá, růžová, zelená, modrá, černá, bílá, červená, zlatá, stříbrná atd. barva týmu (v takovém případě by "černá barva týmu" znamenala jen jednu z barev, za kterou by ten, komu se tmavé barvy líbí, mohl hrát; aniž by ta barva cokoli představovala). V počítačové hře je asi jedno, že si někdo zkusí hrát za zlou stranu, protože tam je název dobro vs. zlo jenom pojmenováním týmů (pokud zlo v té počítačové hře není zlé; většinou totiž hráči "zlého týmu" dělají to samé, jako tým dobra = levelují, bojují proti ostatním týmům a plní questy). V případě "hry", do které se někdo (navždy) ponoří, bych ale za zlou stranu nehrála. S něčím v knize nesouzním a s něčím ano (kniha obsahuje jak manipulace; tak výjimečně zajímavé..v dobrém slova smyslu..věci k zamyšlení).