two ways to live

Odkaz na webovou stránku.


Na počátku Adam a Eva žili s bohem, takže dali na jeho rady (=šli vždy tou nejlepší cestou), a tím pádem neznali zlo (=zlo nemusí existovat). Snad žádný člověk není stejně (či víc) inteligentní než Bůh; takže když následujeme jeho rady, je to pro nás to nejlepší. Strom poznání dobrého a zlého asi představuje volbu zkusit "žít podle sebe"; a tedy jít horší cestou nižší inteligence. Z mojí zkušenosti když bůh v bibli něco zakazuje; tak jsem toho vyzkoušela hodně; a kdybych ho poslechla rovnou, vyplatilo by se mi to víc. Něco byla pouhá ztráta času, jindy slepá ulička nebo z toho vzniklo emocionální zranění. Tzn. ne vše, co je zakázáno, úplně každému extrémně ublíží (ale může..). Taky vím, že když je něco od milujícího otce zakázané, nedělá to proto, aby mi mohl rozkazovat nebo vládnout / cítit se nadřazeně; nýbrž kvůli tomu, že nechce, abych trpěla. To utrpení, které zažíváme kvůli nenásledování nejlepší cesty, se totiž vůbec nemuselo stát..

Jistě si někdo všiml, že i bůh "láká na výhodnost" přidání se k jeho církvi (a oproti tomu já jsem psala, že si myslím, že křesťanství je jediným způsobem, jak překonat vypočítavé vědomí). Proč "církevní nabídce spasení" vypočítavost nevadí? (=tím myslím, když se někdo přidá "jen" z vypočítavosti, aby se dostal do nebe; nebo aby se měl po smrti lépe než někdo nevěřící, koho nemá rád) Moje vysvětlení je prosté. Každý v sobě vypočítavé vědomí má (aneb "každý je hříšníkem") a Bohu (podle mého mínění) vypočítavé vědomí do určité míry nevadí. Protože když má někdo narcismus hodně, tak ho principy dobrého charakteru popsané v křesťanství budou odpuzovat (tzn. on/ona sám/a spasení odmítne). Zatímco ten, kdo má vypočítavé vědomí slabší, se třeba byť jen ze zištnosti přidá; jenže jakmile půjde po cestě s Ježíšem, bude ho to postupně měnit (k lepšímu / dobrému charakteru). Tedy vypočítavého vědomí se postupně buď zřekne nebo své špatné vlastnosti změní na dobrý charakter.

Jelikož bůh respektuje svobodnou volbu, tak pokud vidí, že ho někdo trvale odmítá (neustále volí tak, že Bůh nakonec časem zjistí, že jím popsané spasení nepřijme asi nikdy); tak mu "na konci času" splní jeho přání.. Člověk asi nevěděl, že dostával dobré věci od Boha, stále ho zamítal, a až pak mu to asi dojde; že jeho splněné přání je pro něj noční můrou; protože o všechny "výhody" (o kterých si někdo třeba myslí, že je čerpá z jiné cesty..) přijde. Přijde ale hlavně o svojí duši, jelikož bez vztahu s bohem nemůže nikdo existovat. Stejně jako já nechávám lidem (co nejdéle) svobodnou volbu dokud není jasné, že si mě nedokážou vážit, tak pak odejdu navždy (protože když by se mnou chtěli být proto, že "musí", aby získali energii a mohli žít/přežít..nebylo by to ono..); i bůh pravděpodobně jakoby "zablokuje navždy" ty nejnepoučitelnější případy.

Abych to shrnula: Každý, kdo pochopí a udělá, co po něm Bůh chce atd. (a naváže vztah s Ježíšem), udělá něco, co je pro vypočítavou mysl "méně výhodné" (zatímco pro jeho duši to je nezbytné). Učiní svobodné rozhodnutí pro něco, co se predátorské/vypočítavé mysli "nevyplatí" (protože na základě toho postupně zanikne). Vypočítavost získá méně než "obětovala"....
Ne každý je tohoto schopen (=někdo je velmi silně ovládán vypočítavostí a NEDOKÁŽE udělat něco, co se jeho vypočítavé mysli vyplatí méně než kolik do toho "investoval/a"..toto rozhodování může probíhat jen na podvědomé úrovni). Zatímco když je DUŠE SILNĚJŠÍ NEŽ VYPOČÍTAVOST v člověku; pak (z celkového pohledu) převládne touha duše výměnou za oběť/ztrátu vypočítavého vědomí.