Jelikož útočné parazitické vědomí napadá lidi, kteří nežijí útočným způsobem života, tak když (hodně) tyzicky ubližuje; mučedníci automaticky dostanou holy spirit (tedy půjdou do nebe, zatímco parazité zaniknou / skončí v pekle). Pokud parazité neútočí, tak nemají energii a nepřežijí.

Parazité tedy musí manipulovat a zároveň i útočit, aby jejich oběti nešly do nebe a oni zároveň i získali energii. Jenže i když se jim podaří stáhnout s sebou do pekla nějaké zmanipulované oběti; i tak oni sami skončí v pekle (kde budou mít nastaveno vyšší utrpení než jejich oběti). Tedy ubližování ostatním se NIKDY NIKOMU nevyplatí (z věčného pohledu).

Proč si padlí andělé vybrali útočit (bez možnosti změny strany budoucnu), když znali celý průběh (viděli budoucnost z pohledu bezčasovosti - že si užijí pár dobrých věcí z kořistí, a pak budou už navždy trpět v pekle)? To je mi záhadou (je to, jako bych si já; poté, co jsem měla vizi ideálního života po 1000 let a následného zániku; vybrala, že do toho půjdu a nic nezměním).. To je přeci blbost (když vím, kam co povede a jak to dopadne, tak přeci budu na straně dobra a přijmu Ježíše). Ale padlí andělé vše prý věděli (celé) dopředu = kam jejich volba povede; a přesto si takový osud dobrovolně vybrali. Lidé nemají osud dopředu daný / vybraný, protože neznají budoucnost (kam co přesně vede); a tak mají KAŽDÝ DEN SVÉHO ŽIVOTA možnost obrátit se (trvale) k Bohu (a nezaniknout / neskončit v pekle).

Připadalo mi, že se démoni litují; protože vědí, že se budou mít hůř než jakýkoli dobrý a zároveň do nebe jdoucí člověk; a tím si ospravedlňují své páchání zla. Protože oni už svůj budoucí osud nemohou změnit..

Proč je tohle "šachmat"? Protože když démoni lidem neubližují, lidé půjdou většinou do nebe; zatímco "čím více démoni ubližují", tím více jdou lidé do nebe..