Realitu tvoříme neustále

Realita se zhmotňuje online non-stop (=mám na mysli to, co vnímáme smysly). Levá hemisféra je matematicko-logická a pomalu "programuje" celky, které posílá do pravé hemisféry. Ta je pouze "přehrává" (jako film nebo pc hru). Proto když někoho přetížíte vstupními daty / energiemi, můžete ho ovládat jako NPC/biorobota (úplně každý bez výjimky je/může být ovládaný simulací i bez signálu z družice či jakýchkoli přístrojů) nebo když jste rychlejší = jakoby napřed, vidíte jeho budoucnost (logicky ale nemůžete vidět svojí..).
Samozřejmě existuje způsob, jakým můžete vidět i svoji budoucnost, protože tzv. "vyšší já" je vaše (nevědomá) projekce do budoucnosti, a proto od něho můžete získávat intuitivní rady, podle kterých když se řídíte, tak to většinou funguje. Když ve hře projdete "budoucnost=cestu vpřed" a pošlete "v chatu" zprávu "minulému já" (hráči, který teprv daným úsekem prochází), no tak přeci víte, co ho bude na té cestě čekat za nástrahy.

Někdo tvrdí, že vyšší já nemá. To je proto, že většina lidí má levou hemisféru pomalejší než pravou, a proto "když se mozek přetíží", musí chodit pravidelně spát. Když by si někdo sladil obě dvě hemisféry tak, aby byly pokud možno naprosto rovnocenné / stejně rychlé, pak jakoby žádné vyšší já doopravdy nemá, protože se mu realita tvoří aktuálně (existuje pro něj pouze přítomnost beze strachu z budoucnosti, jelikož jeho mozek je "stejně rychlý jako nejrychlejší probíhající skript v té části kolektivní reality, která na něj má vliv").
Na začátku článku jsem ale přeci psala, že se realita tvoří online všem..?

Tady se dostáváme k "naprogramovaným celkům" (např. archetypům nebo krátkým scriptům). Když má někdo levou hemisféru pomalou, tak "spustí" jeden naprogramovaný script a čeká, až to proběhne (mezitím může přemýšlet, co dál => BUĎ plánovat několik budoucích časových os a vybírat si nejlepší možnost A NEBO se snažit "ušetřit / popohnat / předběhnout čas", tedy sám sebe co nejvíce v přítomnosti zrychlovat, což je většinou blbost..). I přesto, že jsem v předchozím odstavci psala, že je cool mít stejně rychlé obě hemisféry; snažit se "předběhnout čas", který neexistuje, nefunguje..
Zrychlení sebe "v čase" (ve skutečnosti pouze OPROTI RYCHLOSTI POHYBU OSTATNÍCH = čas je POROVNÁVÁNÍ rychlosti sebe s ostatními / dvou a víc pozorovaných subjektů) je sice taky jedním z možných skriptů, ale hemisféry tato technika nesrovná. Tedy "zrychlení sebe" může za určitých podmínek fungovat a být i k nějakému užitku, ale nepomáhá to k dosahování sladění hemisfér.

Naprogramované celky jsou třeba zdi budovy, pohyb větru dle energie tělesných pocitů (všech osob nacházejících se na určitém místě = i prostor se skládá z menších, někdy ohraničených, ploch..) nebo přesouvání polohy při astrálním cestování za myšlenkou (tím myslím, že někde v dálce vidíme třeba zajímavou budovu a pomyslíme na to, že bychom se k ní chtěli přesunout, a pohyb se začne "samovolně" dít v daném směru) či přesouvání polohy při astrálním cestování pomocí vůle (soustředíme vůli k pohybu / pohybujeme se pomocí "síly vůle"). I pohyb pomocí vůle je skript, protože skript někdy určuje rámec toho, co se stane, zatímco my do děje pouze "pumpujeme" vůli / směřujeme pozornost a tím pádem i energii.
Tzn. ten "skript pohybu" jakoby začne pohybovat celkovou realitou okolo tak, aby se zdálo, že já se pohybuji vpřed.. (resp. úplná pravda je taková, že vytváří "tunel křížení pohybu dvou realit" = mě vs. okolí, ANEB na základě psychického přitahování a odpuzování osob/energií/objektů vzniká vůle spolu se směrem pohybu "tunelem")

Skripty tedy vykonávají nějakou akci - sedím v místnosti a nemusím myslet na to, abych pořád dokola teď a teď a taky teď a zase nyní zhmotňovala stěny.. Myslím si, že jsou pevné, ony se ale neustále "obnovují" během bodů v čase (ve skutečnosti pouze v prostoru..) mnohem kratších než "mikrosekund" za pomocí neustále "v pozadí" (=v podvědomí a/nebo v morfogenetických polích a/nebo v kvantovém počítači) dokola opakovaně přehrávaného skriptu (aniž bychom se museli soustředit nebo na to myslet). Zdá se, že pevný objekt tam prostě je (bez naší vůle), ale když by někdo uměl pozastavit/vypnout ten program (jednorázovou akcí silnější vůle než kterou byl skript stvořen), potom by objekt (např. stěny místnosti) přestal (jen pro nás / pro všechny A ZÁROVEŇ jen na chvíli / navždy) existovat.


Problémy a "zlo" jsou vytvářeny jakoby skrze nás. Vnější destruktivní (či zmanipulovaná tím způsobem, jak se to zrovna nehodí) energie je vyslána na nás / prochází skrze naše tělo - když se "zachytí" a my se jí necháme ovlivnit, tak použije naší osobní realitu / vůli / energii k vytvoření záměru, který v sobě má naprogramovaný. I když se někdo "jen" na někoho naštve a posílá na něj zlost, mohlo by se to pro dotyčného zhmotnit jako nějaká katastrofa v jeho životě. Nebo když někdo provozuje (např. černou) magii, je to stejný princip, jen se znásobenou silou.
Proč se katastrofy nezhmotňují ihned jak někdo vyslal emoci a to by jich bylo na denním pořádku asi mnoho?? A proč se politikům, kteří jsou 90ti procenty obyvatel silně nenávidění, nic nestane?

Emoce se (podle záměrů a frekvencí) shlukují do větších celků. Teoreticky můžou vzniknout i egregory, ale v této fázi to je jen silnější energie. Z těchto celků se tvoří skripty (=krátké programy), a to včetně "kolektivních skriptů". Kolektivní skript = pokud všichni ví, že uprostřed náměstí je fontána, která vypadá přesně "takto", pak všichni kolektivně spouští stejný skript, který fontánu udržuje v realitě i pro nového kolemjdoucího, který vůbec neví, co by tam měl očekávat (=uvidí tu stejnou fontánu jako všichni ostatní).

Takže někdo (nebo prostě jen příroda) na nás vyšle obecnější ( nějak výrazně "nepopsanou" ) energii a v naší realitě se díky ní rychleji zhmotní to, co máme nastaveno ve svých obvyklých skriptech. Když na nás někdo vyšle energii se silným záměrem, tak buď zvládne zároveň přeprogramovat i náš obvyklý skript; a nebo se mu nepodaří vytvořit nám (skrze nás) to, co zamýšlel. Může jít do lesa, a tam ve svojí osobní realitě vybudovat ohniště, kam nás pak pozve (=svůj výtvor nám ukáže; ale pouze pokud tam s ním / za ním půjdem..). Nemůže nás přimět, abychom my začali v naší osobní realitě budovat ohniště nebo abychom za ním vždy šli (=naše svobodná vůle / naše rozhodování). Pokud by měl silné "charisma" (silnou vůli ovlivňování), pak by nás mohl "přesvědčit", abychom my (=děje se to skrze nás) změnili svou osobní realitu (=např. "influenceři").

Jelikož jsem psala, že emoční energie se shlukuje do celků, tak existuje ovládání reality (např. přes nějaký přístroj typu "počítač"), tzn. někdo zmáčkne vypínač a tím rozsvítí světlo v místnosti nebo pomocí jiné akce zhmotní / odhmotní dopředu vybraný objekt (např. tajné dveře). Pro každou vytouženou změnu reality musíme najít "jakým způsobem se to ovládá"; tedy když někdo potřebuje pomoc se stěhováním, musí se zeptat jiného člověka (třeba kamaráda nebo souseda); když chce otevřít zamčené dveře, tak musí získat klíč; a pokud by chtěl zhmotnit objekt, musí mít např. replikátor. Vždy existuje více (minimálně několik, ale někdy i mnoho) způsobů než pouze jeden jediný "ovladač", avšak některé způsoby/cesty nejsou pro dosažení konkrétního výsledku vhodné (třeba když budeme pouze meditovat a přát si, aby nám někdo přišel sám od sebe pomoci pověsit poličku, o které jsme ani nikomu neřekli, že jí vůbec kupujeme.., tak šance pro splnění kýženého cíle za pomoci této zvolené metody, je velmi nízká).

Z toho vyplývá závěr:
Nikdo nemá "moc" trvale ovlivňovat realitu druhému (pokud k tomu nedává souhlas a vyloženě mu to neumožňuje), to jsou pouhé iluze.