Travian

Kdysi dávno jsem chvíli hrála jednu primitivní online hru, ve které byly tři možnosti fungování taktiky společnosti (=městských států):
1.) obranný typ fungování společnosti
2.) smíšený typ fungování společnosti
3.) útočný typ fungování společnosti

Každé město dolovalo svoje suroviny / pěstovalo si jídlo na svém poli, takže když by nikdo na nikoho neútočil, všichni by si mohli vklidu pomalu žít.. (a budovat; žádná města by nebyla nikdy zničena)
Jenže pokud se někdo rozhodl těžit si / pěstovat svoje suroviny/plodiny a ještě k tomu krást ostatním městům (=přepadávat je); tak měl "výhodu", že se "vyvíjel" rychleji (např. stavěl více domů takže město zabíralo větší plochu / měl modernější domy); a zároveň napadená města přišla o svůj majetek, který jim pak chyběl na stavbu. Tedy útočná frakce měst pak už jen převážně útočila, což vyvolalo u napadaných měst (které nechtěly útočit) "obranný" způsob života = např. stavba hradeb. Třetí taktiku si někdo zvolil jakože bude útočit (=investovat do útočných zbraní) a zároveň stavět hradby (takto ale útočil i bránil se méně účinně, protože musel rozdělit 50% peněz na útok vs. 50% peněz dát do obrany). Kdo měl jen jeden druh strategie, ten byl ve své specializaci "výš" než smýšený typ fungování společnosti.

Jak jsem psala, důležité v té hře bylo to, že kdyby nikdo s nikým nebojoval, VŠICHNI by si mohli vedle sebe v klídku pomalu pěstovat, těžit a stavět (přičemž nikdo by nemusel investovat mnoho ze svých prostředků do stavby hradeb nebo útočných zbraní). Jakmile ale první člověk/skupina zvolila útočný způsob života, už se museli všichni přizpůsobovat (takže začali tvořit aliance; přičemž ve hře mohli spolupracovat jen se stejným typem strategie). Já jsem byla v obranné frakci, která rostla nejpomaleji (protože když vůbec neútočila, tak obranu budovala jen ze svých vytěžených zdrojů..bez kradení ostatním). Na konci hry však tato obranná frakce (podle mě) pak byla nejsilnější. Jistá si tím ale úplně nejsem, protože jsem se z té hry tenkrát odhlásila předčasně.

Hru nedoporučuju (=není nějak zábavná), ale píšu o ní proto, že mi připomínala realitu (a proto jsem ji tenkrát hrála). Pokud by v realitě neexistovali (útoční) "parazité", všichni by normálně bez problémů žili z přírodních zdrojů. Naštěstí existují modlitby, které i věřícím na nejslabší úrovni "hry" dají hned tu nejvyšší obranu; takže si člověk může jen tak žít (i v tomto světě). Křesťané nemohou útočit / odebírat energii / krást, jinak by jim Bůh nepomáhal (protože by "hřešili"). Takže jediná cesta "jak se dostat z tohoto utrpení" je přes víru = vztah s Bohem.