Četla jsem na internetu, že bůh RA = bůh Slunce je pravděpodobně "Lucifer" a že je zlý. Je možné, že bůh RA je zlý (=to nevím). Ale Slunce zlé není, přičemž "uctívání" slunce může být špatně kvůli tomu, že když se spojí mužská twinflame energie se svojí ženskou twinflame (energií = i hmota je energie..např. stlačená energie), tak vznikne zdroj, což je zlato-bílá zářivá energie (=podobné jako slunce). No a proč bychom zdroj ani slunce neměli "uctívat"? Protože máme hledat twinflame a sami se tím případně (=až k tomu přirozenou cestou dojdeme) stát. Nikoli uctívat nějaké vnější modly a nic nedělat..
Každopádně slunce je dobré a využívat jeho slunečních paprsků ke zdraví (např. opalování se = vitamín D) je prospěšné. Jistě, vděčnost je dobrá vlastnost, ale že bychom ho měli přehnaně uctívat, modlit se k němu nebo mu dávat nějaké "oběti", si nemyslím.

Když se někdo modlí k "Bohu", většinou tím myslí "boha otce", což je mužská twnflame energie tohoto vesmíru. Má mužské pohlaví a doopravdy je otcem duší, které byly stvořeny v tomto vesmíru. Proto je hezké mít s ním / k němu vztah, např. si s ním povídat. Bohužel jsem ale dále četla, že "matka příroda" není Bůh otec, což znamená, že je zlá (a kdo jí má rád, je na špatné cestě..). No, takže pravda je taková, že ženská twinflame tohoto vesmíru se ale doopravdy projevuje jako "matka příroda" nebo "matka Země (či jiná planeta)" apod. Proto mít rád přírodu a/nebo "matku přírodu" není špatně, naopak to je dobré! Příroda se vytváří pasivně podle fraktálů = ženská energie. Není dobré mít v úctě jenom "otce svojí duše = mužskou twinflame energii tohoto vesmíru" a "matku svojí duše = ženskou twinflame energii tohoto vesmíru" považovat za zlo.. Jistě, bůh OTEC je jenom jeden a matka třeba nechce být uctívána jako "bůh/bohyně". To ale nic nemění na tom, že mužská vs. ženská energie = má pohlaví (aktivní konání vs. je pasivní). Tzn. že "bůh" není bezpohlavní! (ale je to něco jako rodič, přičemž rodiče přeci mají pohlaví!!)

Nic jako "bezpohlavní bůh" nebo "bezpohlavní duše" (k tomu se ještě dostaneme) neexistuje. Vědomí (samo o sobě) je bezpohlavní = to (vědomí). Ale energie má vždy (mužskou/ženskou) polaritu. No a co to je "duše"? Vědomá energie.
Když se mužský a ženský twinflame spojí do zdroje, tak zdroj = taky "vědomá energie", přičemž zdroj ale nemá polaritu. Nemůžeme o něm ale říct, že je "bezpohlavní" (=nemastný neslaný kastrát).. Ve zdroji twinflame splynou v "jedno/jednotu" (tzn. nikoli v "oboupohlavní/transgender bytost"!!). Dalo by se říci, že ZDROJ = "VŠE". Je to něco jako dvě (oddělené) energie opačné polarity (mužská a ženská), které jsou zároveň jednotou. Někomu to možná připadne jako "nemožné spojení protikladů"; ale viz sex.. (podobný princip: dvě oddělené bytosti opačné polarity spojené v jedno) Zatímco sex můžou mít jakýkoli dva (či víc) lidí opačného (i stejného) pohlaví; tak zdroj nikdo jiný než twinflame vytvořit nemůže. Jak mnozí z vás asi už tuší, tak predátorské vědomí může ovládat hmotný svět/hmotu, ale nikoli jemnohmotné světy (tam se ani vůbec nedostane). Asi z toho důvodu se snaží "převést" zdroj do hmoty a představují si, že by to mohlo (symbolicky) vypadat jako "oboupohlavní" bytost..
Jenže zdroj se nikdy do hmoty nepřevede = nedá se převést na hmotu!! (maximum, co jde, je symbolicky ZOBRAZOVAT energetické světy v hmotné podobě, např. "ve filmu" = umělé realitě..jenže zrovna zdroj /jako jediný/ nejde takto zobrazit) Naopak (např. když mají twinflame sex) mohou jedině převést hmotu na energii.
(=> takže neexistuje žádný "oboupohlavní" ani "transgender" ani "bezpohlavní" bůh)

No a dále jsem na internetu nalezla názor, že dvě twinflame duše jsou ve formě duše "bezpohlavní" (=toto už jsem vyvrátila), a že se inkarnují na střídačku jednou do mužského těla a pak zas do ženského, přičemž jsou vždy spolu ve vztahu (asi aby to bylo "spravedlivé" a stejnou měrou si oba zažili, jaké to je být mužem a ženou). To je taky pěkná hovadina, protože "ženská (twinflame) duše" se opakovaně reinkarnuje vždy do ženského těla a naopak mužská vždy do muže (s tím, že ve výjimečných případech např. kvůli "poslání" boje proti zlu, se může stát, že se duše inkanuje do těla opačného pohlaví, ale jedná se o velké vyjímky). V těchto výjimečných případech bych po dokončení mise (=tedy v pozdější dospělosti) doporučila změnu pohlaví, ale jinak bych ji nikdy nedoporučovala.
(Případů oprávněné změny pohlaví by tedy mělo být velmi málo..)

Pak jsem také v jedné knize četla, že "život je hra, takže se jednou inkarnujeme do člověka, pak do reptiliána, pak zas do člověka.." = toto si rozhodně nemyslím!! I ve hře má každý (dle svých preferencí) oblíbenou postavu/postavy, za kterou/které často hraje, no a když se začne "nudit" (=už všechno ve hře za danou/dané postavu/postavy prozkoumal a "zažil"), no tak tu hru přeci přestane hrát. (než aby začal hrát za nějakou frakci, kterou nemá v oblibě) Podle mě se lidské duše inkarnují vždy do lidských těl a nikdy se neinkarnují do reptiliánů, šediváků apod. Vždyť toto je každému člověku odporné/odpudivé = proč by to měl chtít udělat? V dané knize se až moc psalo o "nudě", ale nudí se ten, kdo "jde špatnou cestou" (=normální člověk se téměř nikdy vůbec nenudí!!!!). Samozřejmě, pokud vás systém zotročuje a nutí pod hrozbou smrti vykonávat činnost, kterou nechcete (např. pro vás nevhodná práce), no tak se můžete v práci pravidelně nudit. Ale toto jsem na mysli neměla (otroctví, vyhrožování = zlo = nemůžete si to brát osobně že to je vaše vina / že jste špatní když cítíte špatné emoce díky útoku zla na vás).

KŘESŤANSTVÍ

Osobnost č.11 chtěla změnit náboženství / zapojit se a přidat se někam, a tak jsem si poprvé v životě vyhledala něco o křesťanství. Na jednom youtube kanálu jsem narazila na video o manželství (z křesťanského pohledu). Vždycky jsem si (předtím) myslela, že křesťané si vezmou za manžela/manželku někoho z okolí, a pak se "násilně" snaží, aby se stal jejich twinflame. Nerozvedou se ani když jim vztah neklape (a nutí se do toho). Jenže z daného videa jsem zjistila, že křesťanství prý věří na jednoho Bohem předurčeného partnera, kterého zároveň chce i člověk (duše člověka) nejvíce sám/sama = twinflame! Takže jim záleží na výběru partnera s tím, že pokud někdo žádného předurčeného partnera (zatím) nemá, tak se může spárovat s někým, kdo se k němu/ní hodí nejvíc a zároveň je na tom stejně (že také ještě nemá twinflame), a díky manželství (kterým nikomu neubližují) dostanou požehnání, aby se pro sebe stali (=získali) twinflame. Takže se to shoduje s mojí osobní vírou!

Toto mě přesvědčilo, abych se chtěla přidat (nemůžu to vědět 100% jistě, ale pravděpodobně jako celek) ke křesťanství (ale ještě jsem si nebyla jistá Ježíšem = proč bychom k němu měli mít vztah). Takže jsem se nad tím zamyslela + si s ním promluvila. Svým přemýšlením jsem přišla na to, že jak mají lidé v sobě predátorské vědomí (každý ho do nějaké míry má, i já jsem měla jeden čas v pubertě špatný/toxický charakter ..akorát jsem si to, asi na rozdíl od ostatních, o sobě byla schopná online uvědomovat a žilo se mi se špatným charakterem špatně), tak Ježíš je jediný způsob, jak se mohou predátorského vědomí a špatného charakteru zbavit. Raději popíšu svůj příběh: V pubertě jsem měla kvůli traumatu a rezignaci (na život => sebedestruktivní chování, např. časté opíjení se) horší charakter / toxické chování, ale byla jsem si toho vědomá. Jelikož jsem si myslela, že "nic tady na tom světě nemá cenu/smysl", tak i když se mi se špatným charakterem nežilo dobře, neměla jsem motivaci něco měnit. Většinu sebepoškozujícího chování jsem tajila, takže o tom nikdo nevěděl = nikdo mi v tom ani nemohl bránit. Po cca 1-3 letech jsem si uvědomila, že ubližuji jen sobě (a že tak klidně můžu pokračovat, ale jenom já budu trpět). To mě přimělo se změnit, protože díky "svobodě" že mi v tom nikdo nebránil, jsem si mohla destruktivní způsob života naplno "užít", a proto jsem se ho (jako nevhodného) vzdala (jelikož jsem zjistila, že si akorát zbytečně ubližuju / zbytečně trpím svým špatným životním stylem jen já sama). Pak jsem si už moc nerozuměla s tehdejšími kamarády a postupně jsem byla víc sama sebou, až jednou jsem párkrát chtěla zase udělat něco horšího charakteru, ale jakoby mi nějaká dobrá duševní vnitřní síla převzala vládu nad tělem a nemohla jsem to udělat. Říkala jsem si "jsem snad hodný biorobot bez svobodné vůle?" nebo "konstruktivní síla mi to už nedovolí?" a myslela jsem si (jako vysvětlení), že se to děje z toho důvodu, že jsem kdysi dostala počítačovou hru, která byla o tom, že si člověk vybere mezi dobrem a zlem (přičemž za přidání se ke zlu nehrozí žádný trest ani špatný následek) a já jsem to odmítla hrát s tím, že chci být dobrá (a nechci v tomto mít na výběr svobodnou volbou, protože to nepotřebuju). Jenže nakonec (po uvědomění si DID) jsem zjistila, že asi nějaká vnitřní osobnost dá hodně na dobrý charakter a prostě převezme kontrolu nad tělem než abych udělala něco špatného, protože jí se vnější svět jakoby netýká (tak to může udělat bez ohledu na následky). Tedy to nebyla "nadpřirozená síla", jak jsem si původně myslela..

Takto jsem se dostala k dobrému charakteru, ale i tak v sobě mám trochu vypočítavého vědomí, protože tomu asi nejde úplně zabránit. Jelikož predátorské vědomí je něco jako nákaza, tak to, že ho má někdo víc a jiný méně, z určitého pohledu nic moc neznamená (když byly všechny duše stvořeny jako dobré/nevinné). Nákazu zlem lze "vyléčit" vzdáním se ho přes Ježíše, přičemž to funguje i na víc věcí (např. zmírnění PTSD). Když si někdo vytvoří vztah s Ježíšem, tak když potká člověka s destruktivní energií, není propojený přímo s ním, nýbrž s dobrem=Ježíšem, a tak nemusí s tou špatnou energií bojovat (jakoby se od ní neušpiní). Proto vnímám křesťanství jako dobré náboženství.

Když jsem si povídala s Ježíšem, tak jsem se ho zeptala, proč jsem vnímala (u někoho, když jsem byla jako host) na svatbě při podpisu do knihy špatnou energii, a on mi řekl, že ti dva se neměli brát (taky pak do 14ti dnů žádali o rozvod..), a z toho důvodu špatná energie ukazovala, že nedělají dobře. Také mi ukázal, že jsem měla možnost (kdybych se o to víc zajímala) přidat se ke křesťanství o několik let dříve, a že by mě to ochránilo od jednoho nevhodného partnerského vztahu! Protože když bych bývalému vyprávěla o Ježíši, tak by to "nevydržel" (nikoli z důvodu keců, ale z toho důvodu, že jako narcista nedokáže být s někým, koho nemůže zmanipulovat do horších emocí). Je důležité mít vztah s bohem otcem / dobrým Bohem, Ježíšem (ať už si ho představujete ..myslím vzhledově.. jakkoli).. Odevzdání svých hříchů Ježíši je "nelogické", ale když si to rozeberem, tak to vlastně říká, že "kdo učiní pokání a snaží se být od té doby už jen dobrý; tak to stačí.. (samozřejmě pokud je od té doby opravdu dobrý, tzn. přestal být zlý)". Pak je to mezi ním a bohem (proto ačkoli v článcích píšu, že si myslím, že "z tohoto je takováto karma"; i tak se to určuje jenom mezi bohem a daným jedincem) = je to o vzájemném vztahu.. Namísto, aby měl vztah s bezcharakterními lidmi, což "strhává dolů"; vztah k bohu povznáší.

Podle mojí osobní víry má být na 1. místě vztah s twinflame, ale pokud jsou všichni muži zmanipulovaní = pokud nejde mít vztah s twinflame aniž by došlo k ublížení; tak je nejlepší mít na 1. místě boha (do té doby, než se vztah bez ubližování s twinflame vytvoří). Bez vztahu k bohu by nebyla žádná alternativa = muselo by se trpět, pokud vás někdo zklame, zradí atd. Takže by zlo vyhrálo. Pokud máte vztah s twinflame až když jste si jistí, že je dostatečně dobrý; pak vám nemůže nic ublížit. Vztah s bohem samozřejmě trvá i poté, co začnete mít na 1. místě twinflame. Ale než se "chybující" člověk dostatne na takovou úroveň (charakteru), aby mu kdokoli mohl bez obav věřit, měli by lidé raději pěstovat vztah k Bohu. Víra pak pomáhá v každodenním životě ("jen" z důvodu víry..).
- Já nelituji toho, že jsem dávala důvěru různým lidem, protože jsem prověřila obecné charaktery, což k něčemu bylo. Ale dál už to není potřeba (protože všichni už se "zařadilli"), takže nyní jsem místo toho přešla k víře / náboženství atd.

PS. Takže jsem se takto nerozhodla kvůli Rusku, které mám ráda a je křesťanské; nýbrž protože jsem zjistila, že se křesťanství víceméně shoduje s mojí osobní vírou. Věděla jsem, že v Rusku je hodně křesťanů, ale myslela jsem si, že když se tak někdo označuje, je to jen nálepka, která nic neznamená. Nemyslela jsem si, že by náboženství bral někdo vážně; takže jsem se podle Ruska neřídila. Teď jsem zjistila, že většina věřících svoje náboženství vážně bere a jsem ráda, že jsem došla (svojí vlastní cestou) k tomu samému, jako většina Rusů!