SVOBODNÉ ZEDNÁŘSTVÍ

Svobodné zednářství je uzavřená mezinárodní organizace, která je zasvěcena společnému cíli (morální a intelektuální zdokonalení lidstva) skrze rituály a obřady. Zednářství oficiálně vzniklo v roce 1717 v Anglii spojením několika lóží. V tzv. lóži se setkávají tzv. bratři, kteří tvoří bratrstvo a přijímají nové členy na základě kooptace během iniciačního obřadu.

Zednáři mají různé symboly, např. Bibli, úhelník a kružítko, kladivo a zednickou lžíci, krychli, hvězdu, dva sloupy, lebku, také Měsíc, Slunce a vševidoucí oko. Dále zástěru, jako symbol čistoty a nevinnosti, která odkazuje na dřívější fyzickou práci, a bílé rukavice. Neodmyslitelnou součásti je zednářská legenda o Šalamounově chrámu a příběh jeho stavby.

Cíle a hodnoty svobodného zednářství jsou odvozeny z jeho historie, které se vyvinulo ze středověkých hutí kameníků a zedníků. Z důvodu velkého počtu lóži se zednáři zavázali k víře v principu stvořitele, kterého nazývají Velký architekt všehomíra.

Jednou z teorií je, že původ zednářství byl již v bájné Atlantidě. Odtud se dostalo do Egypta, Persie, Řecka, Říma a později bylo Kelty přeneseno na dvůr krále Artuše.
Jiná teorie je, že počátky zednářství lze najít v Bibli, přesněji prvním zednářem měl být Adam.

Původ zednářství bývá nejčastěji odvozován od zedníků, kteří v Egyptě stavěli pyramidy a chrámy, v Řecku chrámy a veřejné budovy, zde se jednalo o bratrstvo (profesní sdružení) tzv. Dionýsových služebníků, a ve Starém Římě stavěli města a ve středověku katedrály. Od 13. století začali stavět nezávisle na církvi, zde vznikl okolo roku 1375 pojem „freemason“, tedy „kameník, který pracuje s free-mason (tedy neotesaným kamenem)“.

V Římě byl stavitel Marcus Vitruvius Pollio, v době vlády Julia Caesara a Augusta. V té době se stavělo podle intuice, která byla znázorňována symboly. Stavitelství, resp. stavitelské umění, souviselo s přímým poznáním Vesmíru, v proporcích a formách staveb byl zobrazován nebeský prostor, pohyb hvězd, stavba lidského těla, které bylo obrazem kosmu. Při předávání znalostí nešlo o rozumové učení, ale o poznání skrytých sil a rozvoj určitých schopností, které byly spojené s tělesnou disciplínou. Proto zde byl každý učeň přidělen mistrovi, který jej zasvětil a udělal z něj tovaryše. Šlo o tzv. předání „mistrovského umění“, které bylo udržováno v tajnosti. Proto zde byl i pojem zasvěcení v rámci cechu. S rozvojem matematiky, geometrie a fyziky zůstaly jen symboly a rituály.

V 15. století po zasvěcení Christiana Rosenkreuze do učení hermetismu vznikl řád Fraternitas Roseae et Crucis (česky Bratrstvo růže a kříže). Později došlo k propojení zednických bratrstev a tzv. rozekruciánů. Učení Christiana Rosenkreuze se stalo základem svobodného zednářství v podobě tzv. Chrámové legendy. Legenda obrazným způsobem zobrazovala vývoj člověka a lidstva. Šlo o apokryf ze Starého zákona, který parafrázoval biblickou verzi stvoření člověka a stavbu Šalamounova chrámu. Hlavním zaměřením rosekruciánů byla alchymie.

Podle jiné hypotézy měli svobodní zednáři navázat na odkaz Řádu templářů, který byl založen roku 1118. Byli obviněni, že se oddávají pohanským a perverzním rituálům. Například jim bylo připisováno vyznávání ďábla a tzv. Bafometa. Templáři tvrdili, že se křesťanství odvrátilo od původní myšlenky a změnilo se na organizaci, prostřednictvím které Řím ovládá svět.

Kameníci byli známí svým systémem vnitřních a vnějších zásad a následných trestů, za jejich neplnění. Bylo vyžadováno, aby členové věřili v katolickou církev a odmítali kacířství. Byli povinni plnit úkoly od krále, mít hlubokou úctu k práci a žít morálním životem. Bylo zakázáno cizoložství, pobyt venku po osmé večerní hodině, časté navštěvování hostinců a nevěstinců.

První cechy zedníků, stavitelů a kameníků byly formovány převážně ve 13. a 14. století. V Anglii byli známí jako Mistři kameníci, ve Francii se dělili na Děti otce Soubise, Děti mistra Jacquese, a Děti Šalamounovy. Jejich následovníci jsou pak známí jako Les Compagnos des Devoirsdu Tour de France neboli Compagnonne.

Kameníci se, stejně jako ostatní cechy, účastnili o svátcích hraní mystérií pro obec.

Kameníci žili v komunitě, ve svém oboru byli vzdělaní a spojovalo je jejich stavitelské tajemství, které je odlišovalo od zbytku obyvatel. Uměli používat kompas, kružidlo a olovnici a další nástroje. Ovládali geometrii, matematiku, měřili úhly. Znali postup jak přenést dvojrozměrný plán do reálné trojrozměrné stavby a rozuměli zlatému řezu. Znali tajemství vrcholového klenáku. Věřili, že jejich znalosti pocházejí od Boha a znázorňovali ho jako tzv. bytost elegansarchitectusse s dvěma velkými kružidly v rukou. Kamenické znalosti (umění) bylo sdělováno pouze ústně a jen vybraným jedincům, kteří přísahali, že o něm nepromluví. Měli velké množství tajných otázek a odpovědí, kterými mohli poznat, kdo jsou pravý a vyučený kameník. Vzhledem k ústnímu předávání bylo nutné mít dobrou paměť a představivost, jelikož se mnoho věcí se předávalo přes symboly.

Po morové ráně byl nedostatek pracovních sil a kameníci si sami určovali vyšší mzdy. V reakci na to vyšlo nařízení o snížení mzdy, s čímž mnozí kameníci nesouhlasili a začali vstupovat do tajných spolků.

Teorii o transformaci zednářů z kamenických cechů vyvrátil John J. Robinson v knize Zrozeni v krvi. Uvedl, že cechy působily ve středověku vždy na jednom místě, kdežto zednářské společnosti měly fungovat po celé Anglii. Také poukazuje na to, že cechy bývaly nábožensky založené, obzvláště ty, jejichž zřizovatelem byla církev. Na rozdíl od toho svobodné zednářství do svých řad přijímalo také vyznavače jiných náboženství, vč. ateistů.

Skutečné zednářství se objevuje až v novověku a při jeho formování působilo více různých vlivů. Za významný mezník v dějinách zednářství bývá považován rok 1717, kdy byly čtyři londýnské lóže spojeny do první velkolóže v čele s velmistrem. Rozmanitost zednářství nelze vtěsnat do jednoduché definice. Charakter lóží býval aristokraticko-měšťanský až elitářský a kosmopolitní, jeho zaměření sociálně etické, s cílem budování „duchovního chrámu humanity v lidských myslích a srdcích“, sloužící k podpoře a emancipaci neprivilegovaných vrstev. Tento účel od 19. století vzhledem k postupné občanské a sociální proměně společnosti začal pozbývat původní smysl.

Většina zednářských hodnot vychází z doby osvícenství. Lze je shrnout jako pět pilířů svobodného zednářství: Svoboda, Rovnost, Bratrství, Tolerance a Humanita.
1.) Svoboda by měla být uskutečňována prostřednictvím svobody od útlaku a vykořisťování, jako základního předpokladu svobody mysli a individuální realizace.
2.) Rovnost znamená rovnost mezi lidmi bez třídních rozdílů a rovnost před zákonem.
3.) Bratrství je realizováno prostřednictvím bezpečnosti, důvěry, péče, sdílené odpovědnosti a porozumění mezi sebou.
4.) Tolerance je žita skrze aktivní naslouchání a porozumění jiným názorům.
5.) Humanita zahrnuje součet všech čtyř předchozích pilířů a je symbolizována tzv. „Chrámem lidstva“, na kterém zednáři pracují.

Důležité myšlenky, ze kterých později čerpá moderní zednářství: Základní je všemohoucnost nebeského Otce, s moudrostí jeho Syna a požehnáním Ducha svatého, tj. dogma o trojjediném Bohu. Další nosnou myšlenkou je nejen mravnost a čestnost, jako hlavní úkoly zednářů, ale je nutnost znát a studovat sedmero svobodných umění, tedy gramatiku, rétoriku, dialektiku, aritmetiku, geometrii, ta byla považována za nejdůležitější, vzhledem k jejich potřebě projektovat a pracovat na náročných stavbách, je jí zednářství ovlivněno (např. používání geometrických symbolů, přenesené významy geometrických nástrojů), dále hudbu a astronomii. Píseň pokračuje líčením historie a domnělého původu kameníků jako zednářů. Z Bible lze vyčíst, že žil muž Lámech měl dvě ženy a s nimi čtyři děti. Ty měly údajně položit základ všech věd na zemi, a protože věděli, že přijde potopa, zaznamenali své znalosti na sloupy pro další generace.

Téma a symbolika sloupů se často vyskytovala, např. „V Polychronikonu, starém historickém spisu benediktinského mnicha RamelphaHigdena ze 14. století, který byl masonům patrně velmi dobře znám, vzhledem k těsnému spojení zednářů s benediktinským řádem, se vypráví, že král Zoroaster z Bakrie dal sedm umění a věd vtělit na 14 stoupů, z nichž 7 bylo z kovu a 7 z hlíny.“ Sloupy nalezl Hermareimus (také Hermenes, Hermarynes), známý jako Hermes Trismegistos. Byl považován za otce veškeré moudrosti. Připisují mu jak vynalezení písmových znaků, tak zavedení náboženských obřadů a věd. Píseň pokračuje biblickým tématem stavby Babylonské věže, kde měli údajně kameníci vytvořit svůj spolek a dle krále Nimroda mezi sebou udržovat korektní vztahy a sloužit svému pánu. Zednáři mají zvyk pokládat za prvního zednářského velmistra pouze krále Šalamouna.

V 17. století byla transformace ovlivněna počínající změnou společnosti a významnými historickými událostmi, jako například se Slavnou revolucí v roce 1688, či vznikem různých mystických spolků založených na např. rosenkruciánství a kabale, ideály Komenského Pansofie. Vývoj nových filozofických názorů, např. deismu.

Byla uzavřena Invisible College. Později dala za vznik Královské společnosti, kde valná část členů byli zednáři. Učenci, myslitelé, filosofové začali využívat uzavřenosti zednářských lóží, kde dále pracovali.

V druhé polovině 17. století, podle Glückselinga, měli kameníci přijít do vyhořelého Londýna (po 1666), aby pod vedením Christophera Wrena, vystavěli a obnovili město. Zde mělo dojít ke spojení kameníků a londýnských lóží. Po dokončení prací většina kameníků odešla zpět do svých hutí, londýnské lóže se potýkaly s odlivem členů i kapitálu.

Skotský spisovatel James Anderson sepsal první zednářskou ústavu; která se objevila v tisku 17. ledna 1723. V této ústavě je řečeno, že zednářství je: „Systém mravnosti, zahalený do alegorií a osvětlený symboly.“

Svobodné zednářství shromáždilo zástupce bohaté buržoazie a aristokracie, kteří prohlásili morální zlepšení člověka a bratrství lidí, bez ohledu na jejich původ, sociální status, náboženství nebo národnost. První zednáři byli úředníci a duchovní, pak to byli králové a filozofové, včetně například Montesquieua, tvůrce klasického dělení moci.

Aby bylo možné založit novou lóži, bylo od zakladatelů požadováno, aby dříve byli členy některé ze sedmi „dokonalých a spravedlivých lóží“. Novou lóži mohlo založit nejméně sedm svobodných zednářů. Během několika let od vytvoření Velké londýnské lóže v roce 1717 si zednářské ideje získaly příznivce.

Po staletí bylo zednářství rozděleno do různých směrů. K nejdůležitějšímu rozkolu došlo, když Grand Orient de France v roce 1877 přestala vyžadovat, aby bratři věřili ve Velkého architekta všehomíra. Proto je svobodné zednářství rozděleno na konzervativní (anglosaské) a liberální (francouzské). Později vzniklo také mystické, smíšené a černošské.

V 19. století ve Francii a v katolických zemích, byli zednáři spojeni s liberálními, antiklerikalistickými a republikánskými hnutími. Ve Francii zednáři upřednostňovali sekularizaci, která v roce 1905 vedla k tomu, že odsoudila konkordát, došlo k oddělení státních a církevních institucí; to se týká především odstranění všech náboženských symbolů z veřejných míst a omezení nebo dokonce stažení náboženské výchovy ve školách. Vlivy zednářství způsobily, že francouzští ministři vnitra a školství byli tradičně zednáři.

V Jižní Americe podporovali zednáři hnutí za nezávislost. Zednář byl mimo jiné Simón Bolívar.

V katolických a pravoslavných zemích bylo církví zakázáno patřit k zednářům. Lóže byly státem vnímány jako potenciální místa pro protivládní spiknutí a intriky, šířící protistátní doktríny ideologického liberalismu, antiklerikalismu a etického relativismu. Zednářské lóže byly často spojovány s reformátory nebo spiklenci, kteří používali zednářskou organizaci, aby své činnosti udržovali v tajnosti; v jiných případech měly zednářské lóže charakter místa setkání. Za těchto podmínek se v církevních kruzích objevily konspirační teorie o cílech zednářských organizací: podle jedné z nejpopulárnějších to byla ďábelská organizace, jejímž cílem bylo zničit katolickou církev a převést moc nad světem na Antikrista. Svobodné zednářství bylo také spojováno s Židy, protože to fungovalo pro emancipaci židovské populace. V protestantských zemích bylo svobodné zednářství úzce spojeno s vládnoucí elitou: zahrnovalo členy vládnoucích rodin, církevních hodnostářů, vysokých úředníků. Příslušnost k lóži byl přínosem pro kariéru, zednářství se stalo masovou záležitostí.

Ve většině zemí východní Evropy začaly národní lóže vznikat až ve 20. století. Do té doby byly tyto země v oblasti tureckého a ruského vlivu, kde bylo zednářství zakázáno. Pravidelné zednářské lóže anglosaského původu se v těchto zemích rozvíjely především od 90. let. V Rusku byly jen nepravidelné lóže.

V totalitních systémech (stalinismus, fašismus a národní socialismus) bylo zednářství zakázáno. Ve Třetí říši byl 17. března 1935 vydán zákaz zednářství a postihl asi 60 000 zednářů. Jedinou zemí v socialistickém táboře, ve které nebylo zakázáno zednářství, byla Kuba.

Zednářství začátkem 20. století přispělo k rozvoji a poevropštění Turecka: zavedením latinky místo arabské abecedy, zavedením gregoriánského kalendáře, omezující vliv muslimských duchovních na politiku státu. Zednářem zde byl mj. prezident Kemal Atatürk, tzv. „Otec tureckého lidu“.

Ve 21. století je nejvíce zednářů ve Spojených státech, přibližně 2 miliony, Velké Británii, přibližně 500 000, ve Francii, přibližně 120 000. Ve vztahu k počtu obyvatel je ve skandinávských zemích relativně mnoho zednářů, např. ve čtyřmilionovém Norsku asi 14 000, na Islandu je jich 3 000 z tří set tisíc obyvatel, v osmdesátimilionovém Německu jen asi 13 000. Počet zednářů klesá, zejména ve Spojených státech, kde až donedávna šlo o masové hnutí. Existuje několik tisíc zednářů v Nizozemsku, Itálii a Španělsku. Zednářství existuje také v Japonsku.

ČR: První prokazatelně existující zednářská lóže byla založena v roce 1741 v Praze. Při založení nebyla pojmenována, později ji nazvali U tří korun. Následně byla přejmenována na lóži U tří hvězd a pak na lóži U tří korunovaných hvězd.
Počátkem 60. let 18. století byla také založena, tzv. vojenská, zednářská lóže v Litoměřicích. V roce 1770 vznikla v Praze druhá lóže U tří sloupů, v roce 1772 lóže U poctivosti, v roce 1775 Kazimír u devíti hvězd, v roce 1783 lóže Pravda a jednota a Union. Bez upřesnění data, koncem 18. století, vznikla v Praze ženská lóže U tří korunovaných srdcí.
V roce 1772 byla založena v plzeňském regionu lóže Sinceritas. Založili ji koburští dragouni a byla putovní. V roce 1775 se přesunula do Klatov, kde byla v roce 1785 rozpuštěna. Důvodem bylo, že zakladatelé, jejichž členem byl i Mistr lóže, byli převeleni do Holandska.
Od roku 1778 působily ve Slezsku dvě lóže: v Těšíně lóže U tří trofejí a v Opavě lóže Pythagoras. V Brně byla v roce 1782 založena lóže U vycházejícího slunce a v roce 1784 vznikla další lóže U pravých a sjednocených přátel. V roce 1785 císař Josef II. zavedl pravidlo, že lóže může působit pouze v hlavních městech korunních zemí a v počtu maximálně tři v daném městě. Po liberálních letech 1780–1795 přišel do Prahy císařský zákaz zednářských loží.
Po roce 1918 čeští Němci založili vlastní pražskou lóži. Milan Rastislav Štefánik, Alfons Mucha přenesli zednářské ideje do Československa z Paříže. Zásadní rozvoj českého zednářství nastal po vzniku Československa. Po 1. světové válce vstoupili do lóží představitelé československé inteligence (lékaři, vědci, umělci, právníci, diplomaté, státní úředníci). Dne 28. března 1919 se uskutečnila ustavující schůze první české zednářské lóže Národ v pražské Celetné ulici.
Nejvyšší Rada 33° a posledního stupně obřadu Skotského řádu svobodných zednářů starého a přijatého pro Českou republiku byla založena v roce 1922 a v roce 1923 byla založena Národní Veliká Lóže Československá, nazývaná také Velký Orient. Podle historiků bylo do roku 1928 v ČSR na 1600 členů zednářských lóží.
Ztotožnění se zájemců o zednářství bylo ve třech bodech:
- Diskrétnost: Prapůvod má v konspirační organizaci Maffie. Neprozradit jméno jiného žijícího bratra. Sám však o příslušnosti k bratrstvu mluvit může.
- Náboženská tolerance a apolitičnost: Jedinou podmínkou pro zednáře bylo věřit ve Velkého architekta všehomíra; dnes existují lóže, kde tato víra není podmínkou.
- Morální a intelektuální povznesení lidstva: V zásadě jde o pokrokovou činnost, kterou lze přirovnat k bourání starého světa, myšlení a výstavbu nového.
V období 2. světové války bylo zednářství zakázáno. V roce 1945 byla činnost obnovena. V roce 1951 se nejen VNČL, ale i další jednotlivé lóže opět dobrovolně „uspaly“. Lóže byly obnoveny po listopadu 1989. V roce 2002 vzniká Velká Lóže Zemí Českých.
V České republice existuje také tzv. smíšené zednářství, v jehož rámci je do lóže umožněn i vstup ženám. Tuto větev zednářství v ČR reprezentuje velkolóže Humanitas Bohemia.

Postavení žen ve starých gildách a hutích středověkých kameníků zůstává nejisté.
V 18. století se i přes zákazy několik žen stalo členkami zednářských lóží. Ve Francii byly přijaty do tzv. Adoptivního ritu (anglicky Rite of Adoption). Pracovaly ve 3stupňovém ritu, stejně jako muži, ale s odlišným obsahem. Tyto lóže byly nezávislé na řádných mužských lóžích a sloužily především k dobročinným účelům.
Na počátku 20. století se Grande Loge de France pokusila oživit smíšené lóže. Mezi lety 1901 a 1935 jich bylo založeno deset. V roce 1935 se tato lóže rozhodla poskytnout ženám nezávislost.
V roce 2018 byl vydán ve Spojeném království Velké Británie a Irska pokyn, v němž se uvádí, že pokud jde o ženy tzv. transgender: „Svobodný zednář, který po zasvěcení přestane být mužem, nepřestává být zednářem.“ Pokyny rovněž uvádějí, že transgender muži mohou žádat, aby se stali svobodnými zednáři.

Fungování lóže zajišťují volení hodnostáři:
- Ctihodný mistr: Stojí v čele lóže, je to nejzkušenější bratr. Členové jej musí respektovat. Řídí ceremonie, reprezentuje lóži a má právo řešit kázeňské přestupky členů své lóže. Je volen na jeden rok, a maximálně může být ve funkci až 3 roky (vždy řádně zvolen na příslušný zednářský rok). Jeho nástroji jsou: kladivo (symbol pravomocí) a plamenný meč (symbol duchovní autority). Klenotem jeho funkce je trojúhelník, uvnitř s okem nebo s písmeny JHVH a paprsky.
- Dozorce(i): Párová funkce, tzn. fungují ve dvojici. Jejich úkolem je dodržování zednářských povinností a pomoc mistrovi. Mají na starost mladé učně a tovaryše. Jejich symbolem je kladívko. Klenotem prvního dozorce je krokvice a druhého je olovnice.
- Řečník. Dbá na zákony a pravidla zednářů. Může zastupovat žalující stranu v zednářských sporech a jako jediný má právo promluvit bez požádání o slovo. Řečník též formuluje problémy, o kterých se v lóži diskutuje nebo hlasuje.
- Znalec, Musí být svědomitě vzdělán v zednářských tradicích, Rituálech a symbolismu. Jeho hlavní doménou jsou Rituály Iniciace a zvyšování mzdy (povyšování do vyššího zednářského stupně). Přezkušuje návštěvníky z jiných Lóží Obedience, kteří se hodlají účastnit Prací jeho Lóže. Správné vykonávání a znalost veškerých, výše zmíněných, atribut, je klíčová, neboť pouze správně připravený a provedený Rituál Iniciovanému, nebo povyšovanému umožňuje pochopit význam aktu. Dále se významně podílí v rámci otevírání a uzavírání Lóže, kde asistuje Ctihodnému Mistru. Jeho klenotem jsou zkřížené pravítko a meč.
- Ceremoniář, asistuje Znalci. V jeho péči je materiální obsah Lóže. Uvádí do Lóže Bratry, kteří byli prověřeni Znalcem. Při Práci doprovází Bratry v pohybu po Lóži. Jeho klenotem je hůl, kterou využívá v Lóži.
- Sekretář, neboli tajemník: Má roli administrativní. Zapisuje to, co se projednávalo na setkáních. Uchovává korespondenci, zápisy a všechny podstatné dokumenty. Jeho klenotem jsou dvě zkřížená brka.
- Dveřník: Povinností dveřníka je hlídat vstup do lóže. Někdy je zvykem, aby se dveřníkem stal odstupující mistr, z důvodu zednářské pokory. Pro zednáře žádná činnost totiž není podřadná. Jeho klenotem je meč.
- Dalšími důležitými osobami v lóži jsou pokladník a špitálník, také se používá označení jako almužník či samaritán. Předmět jejich činnosti vyplývá z jejich pojmenování. Důležitou pravomoc v lóži mají také lóžoví soudci.

Zednáři se scházejí v tzv. chrámu. Jedná se např. o speciálně upravenou budovu, nebo jen uzavíratelnou místnost, která je vybavená zednářskými předměty a zařízena podle tradice a potřeb obřadů. Na počátku zednářství se bratři scházeli v hospodách. Později si postavili jednotlivé zednářské lóže vlastní sály, vlastní budovy. Interiér chrámu pak odpovídá bohatství a důležitosti lóže. Vybavení má mít symboliku, ne okázalost. Odkazuje na zednářské legendy a hodnoty. Při ceremoniálech je osobní prožitek důležitější než správná vizuální podoba věcí.

Členem bratrstva se se může stát každý muž dobrých mravů, jakékoliv rasy, jakéhokoliv náboženského přesvědčení. Základní podmínkou je však víra ve Vyšší Moc. Tedy to, co sami zednáři nazývají Velký architekt všehomíra. Interpretace tohoto je na každém členovi. Pro křesťana to je Bůh, pro judaistu Hospodin, pro muslima Alláh, pro hinduistu Brahmá, pro jehovistu Jehova, pro zoroastristu prorok Zarathuštra, atd. Může to být také víra v přírodní zákony, které umožnily vznik a vývoj Vesmíru a v něm pak zrod a evoluci živé hmoty našeho Světa.

Zednáři vytvořili systém zasvěcení (tzv. stupňů), kdy jejich absolvování je spojeno s alegorickým učením metafyzických a morálních pravd. Základní stupně zednářského zasvěcení (tzv. Modré zednářství, nebo Johannisovo zednářství), jsou učeň, tovaryš a mistr. Mimo to existují další stupně - tzv. Červené zednářství, Černé zednářství a Bílé zednářství.

Rituál otevření prací: Prostřednictvím této ceremonie účastníci symbolicky přecházejí z profánního do posvátného času. Obřad začíná vstupem do chrámu, následuje hlavní část, jejímž základem je zapalování světel. Od věčného světla jsou zažehnuta ostatní, sloužící k osvětlení místnosti. Nedílnou součástí je dialog probíhající mezi velmistrem a oběma dozorci. Mistr klade otázky týkající se symboliky daného stupně a dozorci na ně odpovídají. Je zde také chvíle, kdy se všichni bratři společně podílejí na rituálu prováděním baterie a zvoláním. Součástí rituálu otevření prací je také opětovné zasvěcení, které má usnadnit přechod z profánního světa.
Rituál uzavření prací: Představuje poslední rituál každé práce. Jeho průběh je podobný předchozímu rituálu, s tím rozdílem, že jednotlivé části jsou vykonávány v opačném pořadí. Světla jsou zhasnuta, pouze věčné světlo na stole zůstává. Součástí je také tzv. řetěz jednoty, také řetěz spojení. Bratři si sejmou rukavice, postaví se do kruhu a vezmou se za ruce. Tento akt symbolizuje spojení a jednotu všech svobodných zednářů na celém světě. Následuje odchod z chrámu.
Rituál zasvěcení: Při plnění tohoto rituálu jsou adeptovi odhalena některá tajemství a jsou odhalena slova nezbytná pro komunikaci mezi bratry a gesta, která mu umožní jejich rozpoznání. Během zasvěcení skládá adept přísahu, ve které se zavazuje zachovávat mlčenlivost o všech informacích získaných v lóži. Přísaha také popisuje trest, který má být splněn v případě porušení této přísahy. Toto je odkaz na tradici a tresty jsou již jen symbolické.

V 18. a 19. století byl komunikační jazyk v lóžích francouzština, angličtina. Na počátku 20. století bylo ve Švýcarsku experimentálně představeno esperanto, při mezinárodních setkáních bratrů. Obecným jazykem v lóži je mateřský jazyk, resp. úřední jazyk země, kde se lóže nachází.

„Symbol je viditelným znakem neviditelné skutečnosti.“
- kružidlo (představuje povinnost), kladivo (práci), úhelník (poctivost), pravítko, krokvice a jeden z nejdůležitějších symbolů je hrubý neotesaný kámen

Některé symboly mají svůj původ v Bibli. Zednářský symbolismus také čerpá z tradice Rosekruciánů a skrze ně z alchymistické symboliky. Existují ještě další symboly, které pocházejí ze starověkých iniciačních tajemství, zejména z egyptských a eleusinianských mytologií, jakož i ze slunečních božstev a pythagorejských mýtů. Velká část symboliky je křesťanského a gnostického původu, některé symboly byly vypůjčeny z rytířského symbolismu.

Kružítko (Kružidlo): Symbol moudrosti, znalostí, rozumu, tvořivých a aktivních sil Boha a člověka. Kombinace kruhu, tj. nekonečna a bodu, tedy počátku, který symbolizuje absolutno.
Úhelník: Symbolizuje rovnováhu a poctivost, ve skotském ritu ve spojení s kružítkem symbolizuje pasivní síly, zatímco kružítko symbolizuje aktivní síly.
Velký architekt všehomíra: K jeho zobrazení se používají symboly pěticípé a osmicípé hvězdy, trojúhelník, oko, písmeno G či hebrejské jméno Boha (JHVH).
Šalamounův chrám: Symbol snahy o sjednocení lidstva. Jeho úkolem je připravit lidstvo, symbolizuje dokonalost, obsahuje vše ze svobodného zednářství.
Tři architektonické sloupy (také číslo tři): Symbolizují princip tří hodnot, tedy Moudrosti, Krásy a Síly. Na nich jsou zapáleny svíce.
Slunce: Symbol rozumu, světla.
Hvězda. Symbol světla, poznání, dokonalosti.
Trojúhelník: Symbol vědy.
Oko: Symbol vědomí, moudrosti, znak Velký architekt všehomíra.
Písmeno G: Bývá často umístěné ve středu planoucí pěticípé nebo šesticípé hvězdy. Je interpretováno jako odkaz na slova: grande, grand znamenající „great“, také odkaz na geometrii a řeckou gnostiku.
Lóžový koberec: Také se používá označení obraz, plán, deska nebo tabule. Hraje roli v iniciaci nových kandidátů.
Akát: Symbol nesmrtelnosti a hledání světla. Akát byl zasazen na hrob zabitého Chírama.
Enochovy sloupy: Podle legendy, vytvořil Enoch dva sloupy, jeden z mramoru a druhý z bronzu, takže nic, ani povodeň, ani oheň, nemohlo zničit univerzální pravdy, které se Enoch rozhodl napsat na tyto sloupy. Na zednářské zástěře George Washingtona jsou zobrazeny čtyři sloupy. Dva v popředí jsou sloupy Enochovy a další dva jsou Boaz (nalevo) a Jakin (napravo).
Hrubé a opracované kvádry: Znázorňuje něco stabilního a funguje jako podklad, na kterém lze stavět.
Lebka a zkřížené hnáty: Symbolizuje smrt já neboli ega jedince. Nastává fyzická smrt, která musí předcházet před vzkříšením ve vyšším stupni bytí.
Akácie: Ve starověku byla ztotožňována se slunečním emblémem. Např. Egypťané a staří Arabové ji uctívali jako posvátný strom. V Bibli je zmíněno, že Mojžíš nechal vyrobit archu, stůl i oltář pro zápalné oběti z akáciového dřeva obloženého zlatem nebo bronzem (Ex 25-27). Tento fakt naznačuje, že se jednalo o posvátné dřevo, z praktických důvodů využívané pro svou odolnost proti hnilobě.
Zástěra: Symbolizuje duševní hodnoty, jako jsou čistota, nevinnost, poctivost a pracovitost.
Bílé rukavice: Symbolizují čisté ruce nebo neposkvrněný čistý zednářský život.
Klobouk: V amerických lóžích nosí jen mistr lóže. Smeká jej, když padne zmínka o Bohu (Velkém architektovi Vesmíru).
Náprsní klenoty a medaile: Slouží především k označení členství v lóžích.
Meč: Odkazují na dobu rytířskou. Jílec meče tvořil kříž, lesknoucí se čepel znamenala čistotu myšlení a skutků.
(Přesné informace o symbolice a zednářských rituálech jsou jistým druhem tajemství, které si bratři předávají mezi sebou.)

Svobodní zednáři mají svůj vlastní kalendářní systém, který počítají od Anno Lucis. Výjimku tvoří Rytíři slunce, což je 28. stupeň skotského ritu. Ti neuznávají letopočet a místo něj píší sedm nul.

V lóžích platí zákaz hovorů / diskuzí o politice, politické ideologii konkrétní strany nebo náboženství.
("Neměli byste dělat ani říkat nic, co by mohlo ublížit nebo znemožnit příležitostnou a přátelskou konverzaci. Protože to by nepříznivě ovlivnilo naši harmonii a zmařilo dobrý záměr, který sledujeme.")

Mnoho zemí s majoritní muslimskou populací nedovoluje zednářské lóže na svých územích.
Mnoho z islámských argumentů proti zednářství je úzce spjato s antisemitismem i antisionismem. Existují kritiky, které ukazují na údajné propojení svobodného zednářství s Al-Masih ad-Dajjal, což je v Koránu označení pro falešného Mesiáše. Někteří muslimští antizednáři tvrdí, že zednářství propaguje zájmy židů po celém světě, a že jedním z jeho cílů je zničit mešitu Al-Aqsa, aby se znovu postavil Šalamounův chrám v Jeruzalémě.
(Ale židé a muslimové mohou být členy lóží.)

Pojem svobodní zednáři se stal označením, které si oblíbili příznivci nejrůznějších konspiračních teorií. Často se mluví například o židozednářích, což mají být příslušníci spiknutí vedeného Židy, jež je namířené proti křesťanům, popřípadě Árijcům. Na základě různých legend, např. v lóžích využívané Davidovy hvězdy, tzv. hexagramu, se objevují v zednářství hebrejské znaky a symboly.

V přeneseném smyslu se slovem „zednáři“ označuje každá, i jen hypotetická „tajná“ organizace, která je napojena na vlivné osobnosti a využívá tohoto vlivu pro své nekalé a často nelegální záměry. Například Gustav Meyrink, ač sám člen zednářské lóže, ve svém nejslavnějším románu Golem označuje slovem „zednáři“ pedofily, kteří díky vlivným stykům unikají zatčení a trestu. Ve stejném smyslu se dnes používá spíše označení „mafie“.

V rozvinutých zemích existují organizace vytvořené podle zednářství pro děti zednářů a mladé lidí (zednářská mládež). Např. DeMolay International pro chlapce, nebo Order of the Rainbow Girls.

Se svobodnými zednáři bývají spojovány např. tyto organizace:
- Ilumináti, byli založeni v roce 1776 v Ingolstadtu, profesorem církevního práva Adamem Weishauptem. Jejich cílem bylo šířit myšlenky osvícenství prostřednictvím spisů francouzských encyklopedistů a zakládáním čtenářských společností. Později došlo k propojení se svobodným zednářstvím, kdy první stupně měly sloužit jako příprava pro práci v lóžích.
- Rosenkruciánství je ezoterická společnost, která se zaměřuje na alchymii. O činnosti v řádu je dodržována přísná mlčenlivost.
- Řád rytířů a bratří sv. Jana Evangelisty z Asie, je okultní společenství, které vychází se svobodného zednářství, jejich základním prvkem je kabala a mystika čísel.
- Absolventská asociace Skull & Bones je tajnou elitářskou společností, která navazuje na tradici amerického zednářství. Investigativní spisovatelé s ní často spojují své konspirační teorie.
- Ordo Templi Orientis Antiqua & La Couleuvre Noire (O.T.O.A. & L.C.N.)
- Ordo Templi Orientis (O.T.O.). Odvozeno od thelemistiky s učením magie, rituálů, Kabaly a hermetismu.
- Mezinárodní svatý řád Ra-Hoor-Khuit’a (H.O.O.R.), nebo též Svatyně Mentu.
- Hermetic Mystic Order of Red Mountain Pass of Babylon. Mysticko-gnosticko-kabalistické učení.